Bookhaul

Včera v 15:43 | Ellie |  Knihy a čtení
Díky klasickému studentskému nedostatku financí jsem vždy raději tíhla ke knihám v elektronické podobě. V poslední době jsem se ale k nějakým penězům dostala, znáte to vysvědčení, brigáda a tak. Do toho jsem i jela na knižní bazar a měla jsem nějaké slevové kupóny, takže bylo i několik příležitostí pro výhodné nakupování :D
Díky tomu se mi doma jako zázrakem objevilo 6 nových knížek a jako vychloubání inspiraci pro vás jsem se rozhodla napsat svůj první bookhaul, protože články a videa tohoto tipu mě poslední dobou opravdu baví.


 

Ransom Riggs: Povídky podivných

Středa v 19:13 | Ellie |  Reading challenge 2018
Stejně jako jsem nedávno uzavřela svou čtecí zkušenost se Selekcí dodatečným dočtením jejích posledních dílů, uzavřu dnes jednu kapitolu mého čtecího života recenzí posledního dílu spadajícího do série o podivných dětech od Ransoma Riggse.
Jedná se o povídkovou knihu pojednávající o osudech a příbězích jiných podivných, než se kterými jsme se setkali v této sérii. Vzhledem k tomu, že celá tato kniha se nese v duchu, že jí sepsal jeden z našich starých známých podivných Millard, zařadila jsem ji k položce "kniha zmíněná v jiné knize" , protože v knížkách o sirotčinci je často zmiňováno, že by Millard něco takového napsat chtěl.



Jak si líný prase našlo brigádu

8. července 2018 v 15:48 | Ellie |  Ze života
Jak už to tak v tomto náctiletém věku bývá, s letními prázdninami přichází čas i na nějakou tu letní brigádu. Znáte to. Akcí a dalších všemožných příležitostí k utrácení je narozdíl od vašich finančních prostředků čím dál tím více.
Proto jsem se i já letos rozhodla svůj drahcoený letní čas obětovat práci. A vzhledem k tomu, že i takováto maličkost se nevyhnula špatné karmě, která provazí snad každý můj krok a čin, rozhodla jsem se vám o své cestě za pár korunami povyprávět.


 


Moje první pořádná utopie: Smrtka od Neala Shustermana

27. června 2018 v 19:07 | Ellie |  Reading challenge 2018
Po dlouhé době jsem si pořídila opravdovou, papírovou knížku. Dlouho jsem přemýšlela co si v tak vyjímečné situaci pořídit a nakonec zvítězila právě Smrtka, vzhledem k tomu, že jsem o ní četla opravdu dobré recenze, a teď spoiler! tahle se k nim připojí :D



3 týdny, 3 akce a 3 knížky

22. června 2018 v 18:36 | Ellie |  Ze života
Už hodně dlouho se tu neobjevil na 100% osobní článek, ve kterém bych vám popsala, jak se mám, co dělám a tak.
Vzhledem k tomu že i přes končící školu a dohánění známek byly mé poslední 3 týdny poměrně akční, rozhodla jsem se pro napsání něčeho takového právě teď.
Na moje poměry to byl čas opravdu nabitý. Nejsem nijak akční a můj život nejlépe popisuje ta tak moc profláklá značka "anti social social club". Nemám potřebu se každý pátek opít a trávit víkendy mimo domov. Ale i přes to jsem si těch pár posledních týdnů užila a musím říct, že i pro takového introvertního asociála jako jsem já je fajn, sem tam zkusit něco nového.


Poslední dva kousky ze Selekce - The Crown a Šťastně až na věky

17. června 2018 v 20:42 | Ellie |  Reading challenge 2018
Už je to nějaká doba, co jsem přečetla Dceru ze série Selekce. Tato kniha mě moc nenadchla, a proto jsem s četbou dalších dílů docela otálela. Před asi týdnem jsem se ale konečně odhodlala,a tudíž vám už mohu říct svůj názor na ně.
Korunu jsem zařadila ke kategorii "kniha kterou jsem chtěla přečíst v roce 2017, ale nedostala jsem se k tomu" a Šťastně až na věky si vzhledem k vyprávění z různých časových období odškrtnu jako mikrohistorii.


Při čtení sice nic neposlouchám, ale ... | Moje nejoblíbenější hudba ke čtení

12. června 2018 v 17:00 | Ellie |  Knihy a čtení
Mám takový dojem, že jsem to tu už někdy zmiňovala. Možná to byl článek o mých čtecích návycích? Kdo ví.
Každopádně poměrně nerada poslouchám u čtení hudbu. Mám poci, že mě jenom rozptyluje a tak.
ALE, někdy jednodušše přijde chvíle, kdy mám náladu na poslouchání hudby i čtení zároveň. Ideální je, když mám zrovna rozečtenou nějakou méně náročnou knížku, takže není tak snadné mě rozptýlit.
A protože vím, že někde tam venku jsou i lidé, kteří si čtení bez hudby neumí představit, a nebo tací, kteří "trpí" podobným problémem nerozhodnosti mezi dvěmi činnostmi, rozohodla jsem se shrnout, to co ráda u četní poslouchám do jednoho článku.



Moje posedlost válečnou literaturou pokračuje | Madeleine Albright: Pražská zima

6. června 2018 v 18:36 | Ellie |  Reading challenge 2018
Literatura z dob 2. větové války mě vždy fascinovala, ale před nějakou dobou jsem od ní měla menší pauzu. Poté jsem přečetla Osvětimskou knihovnici, která ve mně mé nadšení z tohoto žánru obnovila. Když jsem tedy narazila na Pražskou zimu, musela jsem si jí přečíst. Zařazení k tématu z čtecí výzvy je poměrně jednoduché. Odškrtnu si položku "kniha s prvkem počasí v názvu"



MÝCH 5 nej

2. června 2018 v 19:48 | Ellie |  O mně
Momentální téma týdne "mých pět nej" dnes pojmu úplně doslova. Budeme se totiž bavit o MÝCH pěti nej, tedy 5ti věcech které mám já sama na sobě nejraději. Bezostyšně tak zabrousím do té, poslední dobou tak moc omílané, "selflove" části internetu, protože o sobě bez pochyb mohu říct, že se mám ráda taková, jaká jsem.
Ještě bych asi ráda upozornila na to, že tento článek může působit dost egoisticky a vychloubačně. Proto bych ještě pro začátek zmíním, že jeho cílem je ukázat na to, že každý by si měl na sobě najít nějaké ty klady.


Konečně jsem přišla na to, co se sebou

27. května 2018 v 11:48 | Ellie |  Moje srdeční výlevka
Mým celoživotním "problémem" byla otázka: "Čím chceš být, až vyrosteš?", přičemž odpověď "nevím" nepřipadala v úvahu. Prarodiče a další rodinní příslušnci, učtelky ve školce a škole, ti všichni chtěli znát odpověď na tak zdánlivě jednoduchou otázku. Vypadalo to, jakoby všichni okolo mě již měli svůj životní cíl a směr zadaný a šli si za ním, zatímco já jsem si vždy, když přišlo na tuto situaci, něco vymyslela.
Byla období, kdy jsem věděla co chci. Bohužel trvala vždy maximálně týden. Malířka, policistka, veterinářka,... Moje nápady šly od těch nejabsurdnějších po ty reálnější a postupem času jsem se začala ptát sama sebe, zda by mě dané zaměstnání uživilo, nebo jestli bych na to vůbec měla.
Postupem času jsem si začala svou nejistou "nevím" odpověď prosazovat častěji a čím jsem byla starší, lidé okolo mě to přestávali řešit. Ve škole jsem zaměstnání naposledy probírali asi tak před rokem v rámci nějakého konverzačího německého cvičení. Zde jsem si sice skvěle pocvičila svou oblíbenou frázi "Ich weiss nicht." a "keine Ahnung" ale účel to evidentně nesplnilo.
Nakonec jsem otázku o své budoucnosti odložla na neurčito s tím, že se někdy něco najít musí. Na začátku prváku se ale v hodinách začala objevovat hláška "Tohle bude potřebovat jenom ten, kdo bude z tohoto předmětu maturovat." a mě v hlavě vyklíčil problém: z čeho vlastně chci maturovat? To se odvíjí samozřejmě od požadavků vysoké školy, ale kam chci vlastně na školu? To rozhodne to, co chci v budoucnu dělat, ale sakra, co já chci vlastně dělat? A byla jsem zase zpátky na začátku ve školce, kde se mě ptali čím chci být až budu velká.
A tak jsem začala přemýšlet ještě usilovněji. Opět jsem se snažila vybavit všechny své kvality. Zase jsem přemýšlela nad tím, co mi jde a co ne. A překvapivě jsem opět nedošla k žádné odpovědi. Až mě napadlo zamyslet se i nad možností, kterou jsem dávno zavrhla. Doktorka. Toto zaměstnání se mi příbuzní snažil vnutit již v útlém věku a já jsem si k němu i díky tomu, vytvořila odpor. Také jsem věděla, že medicína je plná biflování, což jsem si ve svých šesti letech vůbec nedovedla představit.
A teď mě to trklo. Se svojí obstojnou pamětí bych mohla zvládnout anatomii i praktické věci a s mou zálibou v jazycích by neměla být problémová ani latina. V tom momentě mi došlo, co by mohla být jedna z možností. A tak jsem začala googlit. Objevila jsem spousta českých mediček, které sdílí svoje medicínské trable pomocí blogů a také spoustu zaraničních youtuberek také studujících medicínu. Najendou se mi celý tento obor zalíbil, zjistila jsem si různé informae a voilá, prozatím mám jako spousta mých vrstevníků vybranou vysokou školu! Vím co musím umět k přijímačkám, s jakým průměrem by mě vzali i bez nich a tak dále.
Netvrdím, že si to do čtvrťáku ještě nerozmyslím, ale prozatím jsem konečně našla nějaký svůj cíl, za kterým bych si ráda šla. Nudné hodiny ve škole pro mě konečně nabyly nějakého smyslu, protože už vím, k čemu mi to bude a že mi to pomůže ve splnění toho, co chci.

Moje hudební oblíbenosti první třetiny tohoto roku

19. května 2018 v 9:04 | Ellie |  O mně
Hudba a čtení. Jsem jako chodící klišé. To je mi ale jedno, a protože svou literární vášeň s vámi sdílím poměrně často, rozhodla jsem se teď udělat to samé i s hudbou.
Představím vám tedy interprety a alba, která jsem si zatím oblíbila v tomto roce.
Ráda bych i dodala, že nejsem žádný znalec ani typický stalkovací faoušek (své stalkovací schopnosti si šetřím na jiné věci xD), takže se tu možná najde někdo, kdo bude mít o přesnější informace, v tom případě rozohodně neváhejte mě opravit v komentářích :D
A ještě jedna malá poznámka k nadpisu. Vím, že už je květen, ale třetina zněla mnohem lépe než pět dvanáctin ...



Asi mi došla slova, aneb Prohnilé město od Leigh Bardugo

13. května 2018 v 15:24 | Ellie |  Reading challenge 2018
Opět se hlásím s novým přírůstkem do mé letošní čtecí výzvy. Dnes si odškrtnu položku "kniha vydaná v roce 2018" ,čímž nemůže být nic jiného než pokračování Šesti vran, na které jsem se tolik těšila.



Moje cesta za pozitivním myšlením

7. května 2018 v 20:42 | Ellie |  Ze života
V posledí době jsem si na sobě začala všímat nového nešvaru. A protože jsem holka šikovná a toužící po změně, rozhodla jsem se s tím něco udělat.
Začala u mě totiž převládat jakási negativita. Když jsem byla ve škole, chtěla jsem domů, když jsem byla doma, zachtělo se mi někam vyrazit, toužila jsem po tom někam jet vlakem, ale ve vlaku jsem nadávala, proč nejsem v autě.
Po nějaké době mě to začalo docela štvát. Vždy jsem v naší partě byla považována za tu až přehnaně pozitivní a optimistickou a sama sebe jsem brávala stejně. To se teď ale změnilo a já se pro dobro vlastní i ostatních, rozhodla nalézt cestu zpátky :D

Typy pejskařů, které prostě nesnesu

4. května 2018 v 15:36 | Ellie |  Ze života
Tak jo, na začátu tohoto článku by to chtělo jedno velké varování. Nesnažím se tvrdit, že všichni majitelé psů jsou stejní potažmo stejně strašní. Ba naopak znám spoustu pejskařů, kteří své psy skvěle vycvičili i vychovali.
Jde hlavně o to, že jsem nikdy nebyla úplně psí typ člověka (já jsem odjakživa prostě kočičí . . .) a se vzrůstajícími teplotami se v posledních dnech zvyšuje i počet pejskařů na procházkách, díky čemuž mám opět tu možnost mnoho jich potkávat a upřímně, ne vždy mi jejich chování vyhovuje.
Proto jsem se rozhodla napsat tento článek, kde si trochu postěžuji na chování některých psů a jejich majitelů, kteří snad neobtěžují jenom mě.



Antonio G. Iturbe - Osvětimská knihovnice

1. května 2018 v 11:53 | Ellie |  Reading challenge 2018
Položka v mé knižní výzvě "pravdivý zločin" patřila k těm, u kterých jsem si hned od ledna byla jistá, za jakou knížku si je odškrtnu. Poté se mi ale do rukou dostala Osvětimská knihovnice a já své rozhodnutí přehodnotila.
Jak už název napovídá, jedná se o román z druhé světové války - konkrétě z prostředí koncntračního tábora Osvětim. Holocaust celkově, byl jeden z největších zložinů lidstva a navíc je v knize reálný příběh lehce poupravený fikcí. Proto o přiřazení k této položce nen pochyb.
Líbil se mi autorův popis na konci knihy: " Tato kniha je vystavěna ze skutečných materiálů, která se na jejích stránkách pospojovala maltou fikce."




Prokrastinace? Můj nejbližší přítel

22. dubna 2018 v 12:27 | Ellie |  Moje srdeční výlevka
Už nějakou dobu se nacházím v módu, kdy mám spoustu věcí na práci, nic nestíhám, ale ani do ničeho nemám chuť. Vše odkládám, odkládám a odkládám až jsem dospěla do tohoto bodu.
Mám takový pocit, že moje vytíženost dospěla ke svému vrcholu. Možná se to tak nezdá, ale pro mě již začalo to období dohánění známek. Za chvíli jsou tady maturity a několik státních svátků a najendou BUM! bude tady přelom května a června a já se budu zase chytat za hlavu, že nic nezvládám, a že jsem se měla snažit už dříve. Ani omylem se mi nechce věřit, že už tyto známky mohou ovlivnit to, jak budu vypadat z pohledu některých vyských škol. Tento okamžik se sice zdá na míle vzdálený, ale když si tohle uvědomím, už mi to tak neřipadá.

Obzvlášť na příští týden se mi toho nahromadilo víc než dost. Do toho pojedu na turnaj ve frisbee a čekají mě i další školní akce, takže dnes je ideální den na to, být produktivní a někam se posunout. Vytiskla jsem si nějaké materiály, do ruky vzala zvýrazňovač, a tady jsem o půl hodiny později. Výčet původních obyvatel apeninského poloostrova ani průběh punských válek a dalšího posunu Římanů mě nijak nezaujal a kormidlo převzala prokrastinace. S vědomím dlouhou nevydaného článku jsem se rozhodla zanedbat, že to okolo mě vypadá jako po výbuchu bomby a mám tunu věcí na práci, protože prokrastinovat nad blogem je přeci mnohem jednodušší.

Vždy mě spolehlivě dokázala uklidnit otázka "co nejhoršího se může stát?"
Bohužel po tom co jsem si konečně stanovila svůj jakýs takýs životní cíl a konečně se dobrala k tomu, co bych chtěla v budoucnu dělat, odpověď na tuto otázku nikdy nebyla více zničující. Vždy jsem sama sobě odpověděla něco jako "No tak nebudu mít letost z němčiny ani dvojku, no a co? Svět se snad nezboří..." Teď to ale vypadá tak, že svět se bořit bude. Konečně najdu nějaký smysl ve svém konání, uspořádám si co mě baví a co zase ne a ona mi to zkazí němčina, kterou stejně ze srdce nenávdím a patří do kategorie "zahodit, zničit, spálit"

Tak jo, ani nevím jestli tohle všchno dává nějaký smysl. Holt jsem se nějak pořebovala zabavit, než se vrhnu právě na německou gramatiku. Pokud dneska ve zprávách uslyšíte, že psychicky labilní středoškolačka vyskočila z okna, vězte, že to bylo kvůli německým členům.


Já a cvičení, zdravý životní styl, atd ...

15. dubna 2018 v 11:48 | Ellie |  O mně
K tomuto článku jsem se odhodlávala hrozně dlouho. Sice mám přesně vymyšlené o čem všem chci psát, ale bojím se, že to nezvládnu sesumírovat do uspokojivé písemné podoby.
Teď jsem se ale konečně odhodlala a věřím, že článek, který jsem původně plánovala napsat už někdy začátkem tohoto roku, náležitě oceníte. Vše jsem rozdělila do několika kategorií a doufám, že někdo najde tento článek inspirující a zkusí třeba něco podobného :)



Když cítím, že je něco správné, ale nakonec udělám něco úplně jiného . . .

12. dubna 2018 v 16:27 | Ellie |  Moje srdeční výlevka
To se mi stává čím dál tím častěji. Už před nějakou dobou jsem si všimla, že některých věcí si všímám a vnímám je jinak než ostatní. Málokdy se ale rozhodnu podle tohoto vlastního přesvědčení, protože myslím dopředu na důsledky, které si o mě ostatní vyvodí.
Teď netvrdím, že jsem nějak extra zvláštní a odlišná od ostatních, ale jsou věci, na které mám holt jiný názor. Moje největší recese nespočívá v tom, jít se místo polední pauzy někam opít, nekouřím a představa přecpaného klubu mě taktéž nijak neláká. Za největší odpor proti systému nepovažuji kašlání na školu, protože už mi před nějakou dobou došlo, že si tak ubližuji pouze sama sobě. Tak nějak to vnímá můj cit, ale rozum už přemýšlí nad reakcí ostatních a donutí mě zachovat se úplně jinak.
To že ráda čtu, píšu a kreslím o mě ví jenom ti nejbližší kamarádi, protože to holt není dostatečně in a neshoduje se to s představami o trávení volného času ostatních lidí.
Někdy jsou rozepře mezi těmito dvěma nepřáteli - rozumem a citem, docela náročné. Někdy se až děsím toho, aby se mě někdo nezeptal co jsem dělala o víkendu. Cit radí říct pravdu - že jsem ležela ve věcech do školy a ve volném čase četla nebo se válela doma. Rozum si ale chce něco vymyslet nebo přikrášlit pravdu, abych vypadala zajímavě.
Není ale tohle nesmysl? Proč bych se měla stydět za to, co dělám a že nespokojenější většinou bývám sama? Protože v dnešní době model typického puberťáka vypadá tak, že si užívá života a lehce jím proplouvá. Jak se ale říká, výjimka potvrzuje pravidlo.
Jo, sem tam také udělám nějakou šílenost, ale priority mám nastavené trochu jinak. Dělám vše pro to, aby byl spokojený jak rozum tak i cit, ale někdy se to i zapříčiněním mého okolí moc nedaří.


Simon vs. the homo sapiens agenda aneb Probuzení Simona Spiera od Becky Albertalli

6. dubna 2018 v 17:10 | Ellie |  Reading challenge 2018
Tak jo, tohle je asi nejdelší nadpis, který jsem kdy při psaní článků použila :D Jde o to, že jsem tuto knihu četla v angličtině, proto mi přišlo logické dát do nadpisu originální název. Ten ale zároveň neosloví tolik lidí jako samotný český název, takže jsem přidala i ten a jméno autorky samozřejmě chybět nesmí ...
Teď už ale k samotné knize. Začneme rovnou tím, k jaké kategorii jsem jí přiřadila, protože to tentokrát bude na delší vysvětlování. Odškrtla jsem si tedy knížku se zástupcem LGBTQ+ komunity.
Co jsem tak vyhledávala, abych do tohoto článku měla správné informace, zjistila jsem, že tato zkratka má mnoho obměn a každý zdroj si Q v této zkratce vykládá trochu jinak. Každopádně význam je takový: L - lesby, G - gayové, B - bisexuálové, T - transsexuálové, Q - queer (v čj výraz pro všechny sexuální menšiny) / Questioning (v čj sporný), + - další sexuální menšiny.
Tímto jsem se vám pokusila trochu rozšířit obzory, protože já sama jsem před tímto menším výzkumem tuto zkratku znala, ale její přesný význam jsem zjistila až teď.


Trable v neexistujícím ráji

2. dubna 2018 v 16:26 | Ellie |  Moje srdeční výlevka
Nějak jsem nikdy nevěřila, že k tomuhle dojde, ale mám silné nutkání napsat typický deníčkový článek. Tuto potřebu ve mě vyvolaly přesně dvě věci.
1) díky blogerce Ejnyt (které tímto převelice děkuji xD) jsem si vytvořila závislost na seriálu Awkward, kde si hlavní postava víceméně vše zapisuje na blog, čímž ve mně po pár dílech probudila sdílnou a psavou náladu
2) jsem momentálně v typické puberťácké "životní situaci" zahrnující crushe atd. plus mám prostě potřebu se o moje problémy podělit s někým, kdo mě nezná osobně :D


Kam dál