Inspirace, kreativita a 13 reasons why

4. června 2017 v 19:23 | Ellie |  Ze života
Teď momentálně je to přesně měsíc od vydání posedního článku.
Prakticky je to méně než měsíc, ale ve včerejší slabé chvilce jsem pár svých posledních příspěvků smazala :D
Už asi dva týdny se snažím o napsání nějakého smysluplného článku, ale vždy stejně celou správu blogu zavřu a vykašlu se na to. Pokud teď tedy čtete tento článek, svou nápadovou krizi jsem asi překonala, i když sama ještě nevím o čem chci dnes psát.
Jako úvod by tohle každopádně mohlo stačit . . .


Upřímně závidím lidem, kteří jsou pořád kreativní a ve všem vidí nějakou inspiraci.
Já jsem nikdy kreativní nebyla, což se projevovalo a projevuje hlavně v hodinách výtvarky. Jednoduše trpím, když učitelka zadá nějakou práci, ve které se má kreativně uvažovat. Všichni vytvoří ultra originální práce a já sedím uprostřed třídy a snažím se něco najít na Google obrázcích.

Rozhodně mi nebyla dána kreativita, šikovnost a rozhodně ne smysl pro jakýkoliv pohyb.
Z předešlé věty je ale jasné, že naopak mi byla přidělena sebekritika. K tomu přidejte ještě někdy až otravný optimismus (což si docela protiřečí s tou sebekritikou), perfekcionismus, neschopnost přiznat skoro jakkoukoliv prohru a vznikne vám můj dokonalý klon.
Radím vám, radši se ho hned zbavte, protože s ním nevydžíte ani hodinu :D


Samozřejmě jsem se letos zase stala obětí dohánění známek.
Předsevzetí na začátku tohoto školního roku o tom, že se budu pravidelně učit, abych na konci nemusela nic dohánět vzalo za své a já bych se právě teď měla učit, protože těch sedm testů na příští týden jsem si opravdu jen nevymyslela.
Bohužel asi tak čtyři z nich mi mají rozhodnout o známce a ty další tři bych také nemusela úplně podělat.
Jak jste na tom na konci školního roku vy?


O čem bychom si ještě mohli popovídat?
Tak třeba včera jsem dokoukala seriál 13 reasons why.
Upřímně mě většina dílů nebavila, ale pořád jsem si říkala, že se to nějak zlomí. A ono zlomilo, posledních pár dílů mě opravdu bavilo a zkoukla jsem je během jednoho večera.
I když se musím přiznat, že mě nejvíce zajímalo, jak to dopadne s Justinem a Jessicou a nějaká Hannah s Clayem mi byla skoro ukradená.
Píši skoro, protože mě sice zajímalo jaký byl ceý Hannin příběh, ale nepotřebovala jsem všechny ty kecy okolo.
Také jsem si u asi dvou dílů pobrečela, opět kvůli Justinovi a ne díky Hanně a Clayovi.
Každopádně vám, kteří jste tento seriál neviděli ho rozhodně doporučuji.
Nejedná se o žádnou středoškolskou romantickou kravinu a je tam opravdu spousta deep věcí na zamyšlení.



Tak to by bylo pro takové menší vypsání mých pocitů a toho jak se mám :D
Ještě sem doplním pár obrázků, aby článek vypadal delší . . . Hotovo ✓
Pochybuji o tom, že někdo dočetl až sem, protože tento článek je pro cizího člověka naprosto nudný a nezáživný.
Možná tu chvíli zůstane, ale tipuji, že za chvíli poputuje do soukromých článků stejně jako spousta jeho předchůdců . . .
Ale pokud jste se opravdu dostali až sem, můžete mi do komentářů napsat jak se máte vy :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama