J.P. Delaney: Ta přede mnou

3. ledna 2018 v 18:30 | Ellie |  Knižní recenze
Je mi jasné, že teď to bude možná trošku matoucí, ale tahle kniha nespadá do nedávno započaté reading challenge.
Přečetla jsem ji někdy na podzim minulého roku, ale jaksi jsem o ní zapomněla napsat článek, takže jsem se rozhodovala jestli má vůbec cenu o ní psát, když jsem začala s tou výzvou.
Napadlo mě také, že bych jí mohla do té challenge zahrnou a nikdo by si ničeho nevšiml, ale došla jsem k názoru, že budu v tomhle ohledu čestná. Přeci jenom už jsem sem někdy psala, že nechci tu výzvu nijak hrotit a prostě co přečtu to přečtu a rozhodně se nebudu tlačit do přečtení všech knih, takže tento krok by byl docela zbytečný :D
To bylo jenom tak naokraj k mým myšlenkovým pochodům a myslím, že se můžeme přesunout k samotné knize.





Musím se přiznat, že na jednu stranu mě tato kniha zklamala. Samozřejmě si za to můžu opět sama, protože se mi stalo úplně to samé jako s Dívkou ve vlaku. Prostě jsem si začala příběh vymýšlet sama podle informací, které jsem o knížce měla, ještě než jsem jí vůbec začala číst. Jde o to, že jsem si o ní něco hedala a v paměti mi utkvěly takovéty reklamní hlášky, kterými je kniha propagována. Z těch jsem si vytvořila představu o nějakém viktoriánském domě se strašlivou historií a nějakými paranormálními jevy, které z ní vznikly. Neptejte se mě jakto, že mě nezarazila obálka knihy, prostě nezarazila a já jsem těsně před prvním otevřením knihy zjistila, že jsem trošičku mimo :D

Když jsem se tedy smířila s tím, že se knížka ubírá úplně jiným směrem než tím, který jsem si vysnila, zaujal mě způsob jakým je napsaná. Prolínají se tady dva příběhy - jeden v minulosti a druhý v přítomnosti, ve kterých se děje prakticky to samé. Tyto části se střídají v docela krátkých intervalech, díky čemuž byla kniha zajímavější a docela rychle se mi četla. Do toho se postupně poodhalují různá fakta v obou časových linkách.
Své vysněné záhady jsem se přeci jenom dočkala, i když v trochu jiném podání. Způsob jejího vyřešení jsem ke konci už tušila, ale i tak jsem jsem si jeho čtení užila.

K odlišení dvou časových linek autor v pasážích z minulosti nepoužíval uvozovky. Ze začátku jsou z toho byla trochu zmatená, ale po pár kapitolách jsem si zvykla.

V knize je plno napětí, dramatu, ale i poměrně podivných výjevů, se kterými se asi jen tak v jiných knížkách nesetkáte. Vzhledem k tomu že se jedná o psycho-thriller s poměrně šíleným prostředím (já si třeba vůbec nedokážu představit bydlet v takovýchto podmínkách) asi bych tuto knihu nedoporučila mladším čtenářům - já osobně bych řekla, že je to tak 15+, ale jedná se čistě o můj názor a malé upozornění :D
I když má kniha na různých serverech spíše průměrné hodnocení, tak mě se docela líbila, ale na druhou stranu musím přiznat, že jsem četla i lepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama