Když cítím, že je něco správné, ale nakonec udělám něco úplně jiného . . .

12. dubna 2018 v 16:27 | Ellie |  Moje srdeční výlevka
To se mi stává čím dál tím častěji. Už před nějakou dobou jsem si všimla, že některých věcí si všímám a vnímám je jinak než ostatní. Málokdy se ale rozhodnu podle tohoto vlastního přesvědčení, protože myslím dopředu na důsledky, které si o mě ostatní vyvodí.
Teď netvrdím, že jsem nějak extra zvláštní a odlišná od ostatních, ale jsou věci, na které mám holt jiný názor. Moje největší recese nespočívá v tom, jít se místo polední pauzy někam opít, nekouřím a představa přecpaného klubu mě taktéž nijak neláká. Za největší odpor proti systému nepovažuji kašlání na školu, protože už mi před nějakou dobou došlo, že si tak ubližuji pouze sama sobě. Tak nějak to vnímá můj cit, ale rozum už přemýšlí nad reakcí ostatních a donutí mě zachovat se úplně jinak.
To že ráda čtu, píšu a kreslím o mě ví jenom ti nejbližší kamarádi, protože to holt není dostatečně in a neshoduje se to s představami o trávení volného času ostatních lidí.
Někdy jsou rozepře mezi těmito dvěma nepřáteli - rozumem a citem, docela náročné. Někdy se až děsím toho, aby se mě někdo nezeptal co jsem dělala o víkendu. Cit radí říct pravdu - že jsem ležela ve věcech do školy a ve volném čase četla nebo se válela doma. Rozum si ale chce něco vymyslet nebo přikrášlit pravdu, abych vypadala zajímavě.
Není ale tohle nesmysl? Proč bych se měla stydět za to, co dělám a že nespokojenější většinou bývám sama? Protože v dnešní době model typického puberťáka vypadá tak, že si užívá života a lehce jím proplouvá. Jak se ale říká, výjimka potvrzuje pravidlo.
Jo, sem tam také udělám nějakou šílenost, ale priority mám nastavené trochu jinak. Dělám vše pro to, aby byl spokojený jak rozum tak i cit, ale někdy se to i zapříčiněním mého okolí moc nedaří.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. dubna 2018 v 20:43 | Reagovat

Já si myslím, že to máš v hlavě pěkně srovnané :) Zůstaň taková jaká jsi :)

2 Invisible H Invisible H | Web | 12. dubna 2018 v 21:26 | Reagovat

Jsem na tom asi podobně jako ty, jen místo knížek se obklopuji hudbou :) Řeknu ti, žij si svůj život a nesnaž se zavděčit něčím, co ti nesedí. Na střední jsem o tomhle hodně přemýšlela - každý chodil na párty, socializoval se, atd. - to v člověku vyvolá pocit, že by měl dělat všechny tyhle věci taky, že je jinak méně zajímavý, ale to vůbec není  pravda, každý má svá dobrodružství, menší či větší, a dokud je s nimi člověk sám spokojený, pak na ničem víc nezáleží. Spokojenost se svým každodenním dobrodružstvím vždy zastíní názory ostatních na to, jak má vypadat tvůj život :) Jsi úžasná a nenech se změnit :))
(Pardon za tak dlouhý komentář, ale potřebovala jsem to vypsat. Ten tlak na introverty, aby se chovali jako extroverti, je nebezpečný a musí se zastavit)

3 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 12. dubna 2018 v 21:26 | Reagovat

A co když se po víkendu sejde několik puberťáků, kteří leželi doma v knihách, trávili čas s rodiči, flákali se po venku nebo znuděně civěli do zdi a všechny historky o pařbách a úžasných zážitcích jsou prostě vymyšlené, jen aby na sebe navzájem zapůsobili?

4 ellies-wonderland ellies-wonderland | 13. dubna 2018 v 20:55 | Reagovat

[1]:

[2]:
Děkuji moc :)

[3]: Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela a musím uznat, že je to dost dobrá myšlenka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama