Prokrastinace? Můj nejbližší přítel

22. dubna 2018 v 12:27 | Ellie |  Moje srdeční výlevka
Už nějakou dobu se nacházím v módu, kdy mám spoustu věcí na práci, nic nestíhám, ale ani do ničeho nemám chuť. Vše odkládám, odkládám a odkládám až jsem dospěla do tohoto bodu.
Mám takový pocit, že moje vytíženost dospěla ke svému vrcholu. Možná se to tak nezdá, ale pro mě již začalo to období dohánění známek. Za chvíli jsou tady maturity a několik státních svátků a najendou BUM! bude tady přelom května a června a já se budu zase chytat za hlavu, že nic nezvládám, a že jsem se měla snažit už dříve. Ani omylem se mi nechce věřit, že už tyto známky mohou ovlivnit to, jak budu vypadat z pohledu některých vyských škol. Tento okamžik se sice zdá na míle vzdálený, ale když si tohle uvědomím, už mi to tak neřipadá.

Obzvlášť na příští týden se mi toho nahromadilo víc než dost. Do toho pojedu na turnaj ve frisbee a čekají mě i další školní akce, takže dnes je ideální den na to, být produktivní a někam se posunout. Vytiskla jsem si nějaké materiály, do ruky vzala zvýrazňovač, a tady jsem o půl hodiny později. Výčet původních obyvatel apeninského poloostrova ani průběh punských válek a dalšího posunu Římanů mě nijak nezaujal a kormidlo převzala prokrastinace. S vědomím dlouhou nevydaného článku jsem se rozhodla zanedbat, že to okolo mě vypadá jako po výbuchu bomby a mám tunu věcí na práci, protože prokrastinovat nad blogem je přeci mnohem jednodušší.

Vždy mě spolehlivě dokázala uklidnit otázka "co nejhoršího se může stát?"
Bohužel po tom co jsem si konečně stanovila svůj jakýs takýs životní cíl a konečně se dobrala k tomu, co bych chtěla v budoucnu dělat, odpověď na tuto otázku nikdy nebyla více zničující. Vždy jsem sama sobě odpověděla něco jako "No tak nebudu mít letost z němčiny ani dvojku, no a co? Svět se snad nezboří..." Teď to ale vypadá tak, že svět se bořit bude. Konečně najdu nějaký smysl ve svém konání, uspořádám si co mě baví a co zase ne a ona mi to zkazí němčina, kterou stejně ze srdce nenávdím a patří do kategorie "zahodit, zničit, spálit"

Tak jo, ani nevím jestli tohle všchno dává nějaký smysl. Holt jsem se nějak pořebovala zabavit, než se vrhnu právě na německou gramatiku. Pokud dneska ve zprávách uslyšíte, že psychicky labilní středoškolačka vyskočila z okna, vězte, že to bylo kvůli německým členům.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Heaven Heaven | Web | 22. dubna 2018 v 16:59 | Reagovat

Prokrastinaci moc dobře znám. Možná by pomohla znova si přečíst knížku "Konec prokrastinace". Snad se k ní někdy dostanu. Ale naštěstí za to nemůžu prokrastice, ale vytíženost čtením jiných knížek do školy! :D

Na střední nám nutili pracovat průběžně - alespoň nějaký písemky úkoly, jinak byly pětky. To je logický. Teď na vejšce máme taky dost úkolů, ale můžeme je všechny odevzdat až ke konci roku - takže úplně ideální prostor na prokrastinaci. Valím před sebou balík úkolů, seminárek a učení a nevím, kde začít, tak raději chodím po blozích a čtu články :D

Nakonec jsem došla k názoru, že známky nejsou důležité. Kdybych se vrátila v čase a byla znova na střední, vykašlala bych se na fyziku, matiku, německý členy a všechno, co mně nebavilo, protože to nakonec vůbec nepotřebuju! Na přijímačkách moje vysvědčení nikoho nezajímalo (i když by mohlo), maturitu jsem udělala a na známky se mně nikdy nikdo neptal (třeba z profesorů) :D Ne že by bylo super propadat nebo mít čtyřky od shora dolu, to určitě ne, ale učíme se pro sebe :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama