První poetická zkušenost - Mléko a med od Rupi Kaur

9. října 2018 v 15:00 | Ellie |  Reading challenge 2018
Na začátek uvedu, že jsem naprostý básnický začátečník a pokud poezii jako takovou berete vážně a nedělá vám problémy, berte prosím tento článek s nadsázkou. Jde tu čistě o to, jak jsem knížku pochopila já a netvrdím, že je to tak správně, natož že se vtomto žánru vyznám.
Z recenzí na internetu vím, že tato kniha je opravdu úspěšná, a tak bych vám doporučila ji vyzkoušet, i když to tak z mé recenze možná nevyzní, protože jsem pochopila, že každý si na ní může udělat úplně jiný názor.



Začnu asi tím, jak jsem knihu vůbec četla, protože to bylo samo o sobě docela zajímavé. Po prvním přečtení jsem byla hodně zmatená. Myslím, že to bylo i tím, že jsem knížku nečetla ve správné náladě a jenom jsem jí rychle prolétla. Nějak jsem totiž neměla potřebu se nad jednotlivými básničkami pozastavovat. Teď bych ale ráda zůstala u toho pojmu "básnička". Já měla totiž za to, že většina poezie má bý veršovaná. Četla jsem sice český překlad, ale ani v originále se prý většina básní nerýmuje. Vlastně jsou to jenom věty odenterované tam, kde by se mi to hodilo úplně nejméně, s minimem interpunkce dávají dohromady nějaké texty a lidé tomu říkají poezie. Pardon, to se mi tochu nezdá :D
Ještě tentýž den jsem si knížku přečetla i podruhé a můj názor se docela otočil.

Kniha je rozdělená celkem na 4 části a na první přečtení mě zaujala až ta poslední. I tak jsem ale měla v plánu si celou knihu projít ještě jednou i s lepíky a označit ty, pro mě nejpovedenější stránky. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se napodruhé opravdu snažila se vžít do autorky a pochopit co chtěla říci. Jakožto hodně organizovaný perfekcionista jsem si vytvořila systém, kde jsem jednou barvou lepíků "záložkovala" stránky, které mě zaujaly a druhou barvou jsem donitř vlepovala své názory na většinu textů. Do toho jsem si ještě psala poznámky kvůli tomuto článku, abych věděla o čem psát. I z těch teď budu vycházet a proberu všechny části jednotlivě, protože na mě každá zapůsobila úplně jinak.

První pasáž se jmenuje Zraňování a rovnou řeknu, že se mi líbila úplně nejméně. Co jsem tak pochopila, autorka se zde vypisuje ze všeho zlého, co se jí kdy stalo. Ve svých poznámkách jsem zaznamenala znásilnění, neshody s otcem a domácí násilí. Vůbec nevím zda toto mělo z některých básní vyplynout, ale toto jsou témata, na která jsem v první části narazila. Myslím si, že tento úsek se mi nelíbil z toho důvodu, že v něm nejsem schopná najít sama sebe a ztotožnit se s ním vzhledem k tomu, že jsem ani jeden z těchto problémů nezažila.

Druhá část - Milování se podle svého názvu zabývá témeř výhradně láskou. Jak citovou tak i fyzickou a sem tam jsem zaznamenala i narážky na nevěru. Některé básně jsou zde docela kontroverzní, vzhledem k tomu, že se tu autorka docela otevřeně rozepisuje právě o té fyzické lásce.

Třetí úsek pojemnovaný Opouštění se z velké části zabývá rozchodem. Spousta básní na mě působila docela egoisticky, protože autorka často nějakým způsobem naráží na to, že ona byla ta pravá a bude ex-partnerovi navždy chybět, i když už bude s někým jiným. Sem tam to bylo i docela naivní a zaznamenala jsem i nějaké to téma přetvářky.

Jak už jsem zmiňovala výše, čtvrtá část Odpouštění se mi zalíbila ze všech nejvíce. Možná to bude tím, že jakožto šestnáctiletá holka jsem se s ní ztotožnila nejvíce. Pojednává hlavně o životě jako takovém a zaobírá se i feminismem.

Ještě bych ráda zmínila i něco o ilustracích. Někde jsem se dočetla, že si je Rupi Kaur do knížky dělala sama a stejně jako na texty samotné, se můj názor na ně postupně měnil. Při prvním čtení mi docela vadily a obzvlášť nad těmi kontroverznějšími jsem nechápavě kroutila hlavou. Zároveň se mi ani moc nelíbily a usadil se mi v hlavě názor, že bych mnohem lepší zvládla i v malování, ve kterém je asi dělala i sama autoka. Při opakovaném čtení už jsem s nimi takový problém neměla, ba naopak docela dokreslily smysl básní a už mi vůbec nevadily.

Tady už bych to asi měla shrnout, protože nevím, jestli někdo byl vůbec trpělivý natolik, aby dočetl až sem. Jak už jsem psala v úvodu, knížka určitě stojí za přečtení, protože díky různorodým recenzím na internetu je vidět, že si z ní každý odnesl opravdu něco jiného. Pro mě osobně to bylo fajn počtení, které mě příjemně uvedlo do světa moderní poezie a možná si někdy pořídím něco ve stejném žánru.
Nedokáži posoudit zda se překlad vyrovná orginálu. Já jsem se bála, abych vzhledem ke své neposkvrněnosti poezií básním rozumněla, a tak jsem si na anglickou verzi netroufla. Poté jsem se ale dočetla, že i tak je knížka docela jednoduchá, takže toto rozhodnutí nechám na vás.

Jak jste na tom vy a poezie? Četli jste Mléko a med?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 11. října 2018 v 19:42 | Reagovat

Tuhle knížku mám taky doma a musím říct, že jsem měla dost podobné pocity jako ty.. Co se poezie týče, můžu všechna témata. láska, rozchod, bolest, smrt, radost, štěstí.. ale asi nejsem typ na ty kontroverzní básně, které tam právě jsou v docela velkém množství.. asi jsem ještě moc "nezkažená" a naivní nebo jak to říct. :D :D Každopádně, styl, kterým jsou básně napsaný se mi naopak hrozně líbí, i když občas si říkám, že bych to "odentrování" fakt dala úplně někam jinam. :D Ale to je na názoru:)

2 Ellie Ellie | 12. října 2018 v 16:36 | Reagovat

[1]: Konečně někdo s podobným názorem jako mám já :D Přijde mi, že se většina lidí do této knížky bezmezně zamiluje se vším všudy a nebo ji naopak nesnáší. Popravdě řečeno jsem žádný jiný "něco mezi tím" názor neslyšela ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama